Duchovní, technik a magor

Mám tři kamarády. Jeden je duchovní, druhý je technický a třetí je magor. Všechny tři mám ráda, jakoby to byli moji bratři. A ptám se sama sebe: Jakej bude můj chlap? Jaké vlastnosti u partnera uvítám nejvíce?  

Duchovní (ale ne že by byl kněz), je borec, se kterým se dá mluvit o pozitivní energii, reinkarnaci, nebo třeba výkladu karet. S technickým rozeberu počítač do poslední součástky, zvažuji si rozšířit RAMku a naučím se stříhat video. A magor? Ten mi obohacuje život tím, že se mnou probírá rozpínavost vesmíru (teda spíš mě seznamuje s poznatky, které ví. Jsou to ovšem zase informace, přefiltrované přes kohosi, takže nelze s určitostí říci, že jsou to data pravdivá, protože všechno je relativní.)

Všechny tři kamarády mám ráda, jakoby to byli moji bratři. A ptám se sama sebe: Jakej bude můj chlap? Jaké vlastnosti u partnera uvítám nejvíce?

Jsem totiž, nevybíravě řečeno, trochu bordelář, kulantně řečeno – umělec, a tak domácí práce vykonávám jen nárazově, většinou v rozmaru. Raději než vařečku držím v ruce fotoaparát zatímco chodím po čtyřech v mechu a kapradí, místo cídění podlahy a nábytku leštěnkou natírám spolubydlícího kečupem a fotím jej v pozici čerstvě narozeného dítěte.

Tím se mi nabízí odpověď, že se ke mně nejvíce hodí takzvaný praktik, chlap co pořád něco kutí, umí vařit, leccos opravit. No jo, ale při takové představě se mi úsměv mění v rozpačitý úšklebek – co s takovým praktikem večer u vína? Budeme koukat na hokej a občas jednohlasně vypustíme, ..ehm, nějaké to přisprostlé slůvko, ležíce na gauči sytí po rettigovské večeři, kterou jsem předtím dvě hodiny plodila v kuchyni? Rázné ne.

Dobře. Tak zvolme jako cíl vizualizace muže, který mi bude v mých uměleckých záměrech vřele a koncentrovaně přizvukovat. No jo, ale pak si dokážu živě představit naši domácnost – oba nazí, ale oblečení ve fantaskní umělecké excitaci, hladoví, protože takovou obyčejnou věc jako nákup ani jeden z nás neřeší, složenky v dopisní schránce smutně visí už dva týdny a když se porouchá topení, můj drahý očekává, že opravu bravurně zvládnu sama a pro povzbuzení mi k tomu zahraje na kytaru.

Čili hrůza. Sice umělecká extáze, ale stroj životního rytmu se zadrhnutým soukolím.

Dobře. Tak mám dojem, že potřebuji něco mezi tím. Člověka, který mě dokáže správně motivovat a stimulovat nejen k vášnivé výměně názorů ve věcech filosofického či příbuzného rodu, ale svede mi pomoci i s ryze praktickou stránkou života, která mě neoslovuje, která je zkrátka kabát, co mi nesedí.

Za chvíli jdu do obchodu koupit toaletní papír.

Budu totiž dělat surrealistickou skulpturu.

Autor: Jiřina Stavinohová | čtvrtek 24.4.2014 10:10 | karma článku: 7,17 | přečteno: 549x
  • Další články autora

Jiřina Stavinohová

Kočka je problém !

Žiji v městském bytě, kousek od velkého parku. Zatoužila jsem po kočičí společnosti. Vybrala jsem si dospělou kočičí dámu z útulku. Velmi mě ale zarazila podmínka současné chovatelky – prý za nic na světě nesmí kočka utéct ven...

22.6.2015 v 22:03 | Karma: 13,37 | Přečteno: 765x | Diskuse| Společnost

Jiřina Stavinohová

Vegetariánství a jiné omyly

Hodně vážná úvaha o dnešní vlně stravování, kdy podle mě nevyhrává "rozum - racio", nýbrž jakési marketingem do gigantických rozměrů pufované zrníčko kukuřice, které mnozí lidé hledající sami sebe přijmou za modlu.

20.1.2015 v 22:08 | Karma: 21,01 | Přečteno: 1437x | Diskuse| Společnost

Jiřina Stavinohová

Mrazivé rozloučení se starým rokem

Možná přes okno uvidíš jen cosi co leží v trávě zmuchlané. Kombinace kombiné a plechovky od piva nebo to jen kouzlí mlha mrazivá?

30.12.2014 v 5:52 | Karma: 5,17 | Přečteno: 341x | Diskuse| Poezie a próza

Jiřina Stavinohová

Jak večeříme?

Zamyšlení o tom, jakým způsobem večeříme. Jeho účelem je pozastavit se, podívat se do historie a hlavně sousto pořádně prožvýkat.

30.10.2014 v 20:51 | Karma: 7,64 | Přečteno: 621x | Diskuse| Společnost

Jiřina Stavinohová

O pavoucích

Vskutku nevážné povídání o klepítkatcích, kteří v našich domovech žijí, ač nechceme, a dokáží zejména osobám ženského pohlaví okořenit běžný večer, kdy klidně uleháme do postelí. Jeho účelem je pobavit a podnítit fantazii.

26.10.2014 v 22:19 | Karma: 7,59 | Přečteno: 401x | Diskuse| Poezie a próza

Jiřina Stavinohová

Ruce

Jedu tramvají. S pohledem ven ledabyle sáhnu po madle. Jej! Na vteřinku jsem se dotkla ruky mladého muže, který stál vedle mě. Ucukla jsem. Pohled do očí. Zdvořilý úsměv.

20.10.2014 v 21:29 | Karma: 14,38 | Přečteno: 581x | Diskuse| Poezie a próza

Jiřina Stavinohová

Čeho se člověk bál kdysi a čeho se bojí dnes?

V dobách velmi dávných se lidi obávali medvědů, vlků a bouřku vítali s pokornou modlitbou k Matce Zemi, protože jim mohla přinést oheň. Poté se lidi báli moru, cholery, toho, že se jim vzduje kráva, Tatarů, Avarů, a jiných území chtivých národů, vrchnosti a Pána Boha. Když člověk provedl hřích, byla mu useknuta ruka nebo ještě lépe -byl upálen.

12.9.2014 v 17:38 | Karma: 13,19 | Přečteno: 518x | Diskuse| Poezie a próza

Jiřina Stavinohová

Styl dnešních svateb? Jedním slovem - fraška!

Když mi jedna kolegyně sdělila, že na svatbu kam jde, je předepsané oblečení, řekla jsem si, že milá M. míří asi na banket k ministrovi, a proto horečně shání nutný klobouk nebo aspoň fascinátor.

28.8.2014 v 16:44 | Karma: 19,72 | Přečteno: 1702x | Diskuse| Poezie a próza

Jiřina Stavinohová

Doufám že příroda dá člověku brzo pořádně přes hubu

Les je prapůvodní, geniálně fungující organismus. Člověk si myslí, že se bez něj obejde, že jej nepotřebuje. Na co taky? Všechno lze vyrobit chemickou reakcí v továrně (v Číně) a zakoupit si v zábavním obchodním centru. Na co hloupý les?

22.8.2014 v 11:27 | Karma: 24,98 | Přečteno: 1064x | Diskuse| Poezie a próza

Jiřina Stavinohová

Být sama sebou

Nedávno mi kamarádka řekla jednu věc, která mě zcela ohromila. Jedná se o domněle pravdivé tvrzení, které zjednodušeně zní:“Obleč si pořádný výstřih a zaujmeš ho.“

12.8.2014 v 11:50 | Karma: 10,58 | Přečteno: 692x | Diskuse| Poezie a próza

Jiřina Stavinohová

V restauraci

Vzduch byl jako když otevřeš rozehřátou troubu a slunce, dárce života, pálilo jako úkladný zabiják. Byl jsem v práci jako obvykle do pěti. Poté jsem vpadl do náruče parna, které mě dusilo jako matka na svých prsou dítě při příchodu Polednice.

9.8.2014 v 21:02 | Karma: 6,55 | Přečteno: 746x | Diskuse| Poezie a próza

Jiřina Stavinohová

V jídelně II.

Vstoupila jsem do jídelny. Dveře za mnou kovově zaklaply a za chvíli tenkými hlásky zacinkaly příbory, když jsem si z vaničky brala ten svůj pár. (Vybírala jsem ten, na kterém nebyly zaschlé zbytky jídla.)

8.8.2014 v 16:22 | Karma: 10,04 | Přečteno: 508x | Diskuse| Poezie a próza

Jiřina Stavinohová

V jídelně

Seděl vzadu u okna a obědval. Vypadal přitažlivě. Na tu dálku jsem viděla jeho hluboký pohled a vousem orámovanou tvář. Nechodila jsem do závodky pravidelně, ale brzo jsem se na polední pauzu začala těšit jako malé dítě a zamířila tam skoro každý den. (Upřímně řečeno - někdy jsem dokonce běžela, a jednou se přímo přerazila o turniket, který se otevřel neobvykle pomalu.)

8.8.2014 v 9:22 | Karma: 13,67 | Přečteno: 711x | Diskuse| Poezie a próza

Jiřina Stavinohová

Bleděmodrý sen

Bleděmodrý sen a dotek tvojí ruky, jako když dvě sluky spolu kráčejí po slanisku, jsou nablízku jarnímu slunci.

7.8.2014 v 10:14 | Karma: 4,71 | Přečteno: 212x | Diskuse| Poezie a próza

Jiřina Stavinohová

Čekání na prvního zpěváka

Čekám, až začnou zpívat. Minulou neděli ráno začali ve 3:18. Je 3:15 Čekám na první hvízdnutí. Na první zpěv v našem parku. 3:18 Je to zvláštní, ale vládne stále ticho, jen mírné monotónní hučení města. 3:20 Chci se vysmrkat, ale nechci ten první hvizd propásnout.

4.8.2014 v 21:54 | Karma: 6,27 | Přečteno: 198x | Diskuse| Poezie a próza

Jiřina Stavinohová

Jediný cíl v životě - rodina? Dejte pokoj!

„Přeju ti, aby ti to vyšlo,“ řekla mi kolegyně. Svěřila jsem se jí totiž, že se setkám s jedním mužem. A já se zamyslela – co lidé myslí tím obratem „vyjde to?“

2.8.2014 v 22:43 | Karma: 11,46 | Přečteno: 1150x | Diskuse| Poezie a próza

Jiřina Stavinohová

Z nedostatku příležitostí k seznámení...

Vždycky mě velmi pobavilo a občas ale trošku namíchlo, když jsem v rubrice Seznámení četla: Z nedostatku příležitostí k seznámení volím formu inzerátu... Řekla jsem si – co to je proboha za člověka? Copak chodí kanálama, že nepotkává lidi? Já bych o tom mohla vyprávět...

28.7.2014 v 23:11 | Karma: 15,67 | Přečteno: 913x | Diskuse| Poezie a próza

Jiřina Stavinohová

Nikdy bych...

Spíše nevážné než vážné povídání o tom, jak si člověk už od puberty stanoví pravidla, někdy dokonce předsudky, přičemž impulzem k jejich vytvoření bývá většinou úplně obyčejná rozmařilost.

13.7.2014 v 22:56 | Karma: 4,34 | Přečteno: 226x | Diskuse| Poezie a próza

Jiřina Stavinohová

Chůze

Výsledek krátkého pozorování lidí na ulici v centru města. Jde o to, jakým okem se podíváš. Toto bylo rozpustilé oko, jehož sítnicí procházela vlákna fantazie.

11.7.2014 v 16:46 | Karma: 6,68 | Přečteno: 295x | Diskuse| Poezie a próza

Jiřina Stavinohová

Údolí zmijí

Tuto povídku jsem napsala jako recesi, která chce mírně provokovat, protože mě silně udivuje, jak jsou ceněna odvážná až obscénní témata zde na blogu.

9.7.2014 v 20:08 | Karma: 7,61 | Přečteno: 353x | Diskuse| Poezie a próza
  • Počet článků 67
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 811x
Jsem žena, s duší šestnáctky, co ráda háže hnůj, protože sledovat v něm čirý ruch velkoměsta brouků je setsakramentsky zábavné!

Seznam rubrik