Chůze

Výsledek krátkého pozorování lidí na ulici v centru města. Jde o to, jakým okem se podíváš. Toto bylo rozpustilé oko, jehož sítnicí procházela vlákna fantazie.

Jeden podmračený den, jedna ulice.

Dívám se přes sklo kavárny a vidím muže, který jde, jakoby měl na nohách pružiny. Při každém kroku vyskočí a ještě se u toho usmívá. Zajímavé. Možná byl v minulém životě klokanem. Má totiž na mikině kapsu. Pozůstatek minulosti?

Další osoba, muž, který kráčí, ale nohy se mu skoro nehýbou. Jak je to možné?...

Následující pohybující se objekt, muž (copak zde ve čtvrtek odpoledne chodí jen muži?), a ten má krok, jakoby si odskočil ze skákání „panáka“ na chodníku. Opravdu ho skákal? Vsadím se, že vyjdu z kavárny a za rohem, tam u sámošky, uvidím křídou napsané číslice na dlaždicích.

Konečně nějaká žena! Kráčí zřejmě z bowlingu. Její pravice se totiž rozmachuje takovým stylem, že nepochybně právě pokořila svého soupeře tím, že partu deseti bílých plastových odlitků skolila k zemi jedním úderem.

Muž, který jde jako plyšový medvěd.

Šarmantní muž s plnovousem. (Jeho přítomnost ve mně vzbuzuje neslušné myšlenky.)

Další chodec je jistě fotbalista. Jeho nohy se střídají v rychlém sledu, přičemž špičky chodidel jsou zvednuty. Jde určitě o profesionála, protože jeho nohy jsou navyklé jedinému cíli – udržet míč čutáním ve vzduchu.

Právě prošel muž z plastelíny. Měl gumovou tvář a měkké nohy.

Muž, který jde jako člověk, který před chvílí někoho zastřelil. Ve tváři se mu značí vina a ruku, ve které držel zbraň, táhne těžce za sebou.

Dva manekýni. Sebevědomá, vyrovnaná, houpavá chůze, která prozrazuje, že chodec si je dobře vědom svých fyzických kvalit.

Muž, který jde jako žena. Žena, která jde jako muž.

Žena, která vypadá jako muž!

...

Dva stopaři, dvě tanečnice, jeden lachtan, jedna prostitutka.

Žena, která při každém kroku pózuje pro fotografa.

…

Jeden podmračený den, jedna ulice.

Žena, která vychází sedmimílovým krokem z kavárny.

Aha, to jsem já.